| Obě strany předchozí revizePředchozí verzeNásledující verze | Předchozí verze |
| seznamy:pravidla_2008 [2018/08/13 15:23] – michalskrabal | seznamy:pravidla_2008 [2018/08/13 15:50] (aktuální) – michalskrabal |
|---|
| ====== Zásady přepisu pro korpus ORAL2008 ====== | ====== Zásady přepisu pro korpus ORAL2008 ====== |
| |
| Přepisovací pravidla pro korpus ORAL2008 byla sestavena na základě zásad pro korpus ORAL2006, které připravil PhDr. Pavel Jančák, CSc. s ohledem na pravidla užívaná v [[cnk:pmk|PMK]]. Uvedené tři korpusy mluvené češtiny jsou tedy díky tomu vzájemně srovnatelné. | Přepisovací pravidla pro korpus [[cnk:oral2008|ORAL2008]] byla sestavena na základě zásad pro korpus [[cnk:oral2006|ORAL2006]], které připravil PhDr. Pavel Jančák, CSc. s ohledem na pravidla užívaná v [[cnk:pmk|PMK]]. Uvedené tři korpusy mluvené češtiny jsou tedy díky tomu vzájemně srovnatelné. |
| |
| Přepis slov se blíží co nejvíce tradičnímu zápisu, tedy ne fonetické transkripci. Avšak v těch případech, kdy se svými ustálenými podobami běžná mluva pravidelně odlišuje od výslovnosti spisovné, není respektován tradiční zápis a je zaznamenána tato odlišná výslovnost. Zapisuje se tedy např. //sem// (= jsem), //štyři/štyry// (= čtyři), //pudu// (= půjdu), //já si to vemu// (= vezmu). Zachycují se příznakové rysy běžné mluvy, a to včetně rysů regionálních (např. //zrouna//, //Horažďojce//, //strejdoj//). Zaznamenávají se i případy, kdy se může různě realizovat spodoba znělosti (//s máslem/z máslem//). Naopak tradiční zápis se volí u takových souhláskových skupin, u kterých i spisovná výslovnost předpokládá výslovnost zjednodušenou (//kamennej//, //každodenní//). Do spisovné podoby je sjednocován i zápis těch souhláskových skupin, jejichž konkrétní zvuková realizace závisí na míře pečlivosti při vyslovování, na tempu apod. (//vzpomenu si//, i když se vyslovuje jako //spomenu si//). Neregistruje se ani splývavá artikulaci koncových souhlásek na mezislovních předělech (//pod čepicí//, i když bylo vysloveno //počepicí//). V těch pravidelných jevech, kde se i tradiční forma psaná od formy mluvené (ať spisovné, či nespisovné) vždy odlišuje, se zapisuje touto tradiční formou zápisu (rozdíl //i–y//; //dě//, //tě//, //ně//; //bě//, //pě//, //mě//; spodoba znělosti atd.). V přepisech se vyskytují dublety, přičemž někdy jde o varianty regionální (//počta – pošta//). | Přepis slov se blíží co nejvíce tradičnímu zápisu, tedy ne fonetické transkripci. Avšak v těch případech, kdy se svými ustálenými podobami běžná mluva pravidelně odlišuje od výslovnosti spisovné, není respektován tradiční zápis a je zaznamenána tato odlišná výslovnost. Zapisuje se tedy např. //sem// (= jsem), //štyři/štyry// (= čtyři), //pudu// (= půjdu), //já si to vemu// (= vezmu). Zachycují se příznakové rysy běžné mluvy, a to včetně rysů regionálních (např. //zrouna//, //Horažďojce//, //strejdoj//). Zaznamenávají se i případy, kdy se může různě realizovat spodoba znělosti (//s máslem/z máslem//). Naopak tradiční zápis se volí u takových souhláskových skupin, u kterých i spisovná výslovnost předpokládá výslovnost zjednodušenou (//kamennej//, //každodenní//). Do spisovné podoby je sjednocován i zápis těch souhláskových skupin, jejichž konkrétní zvuková realizace závisí na míře pečlivosti při vyslovování, na tempu apod. (//vzpomenu si//, i když se vyslovuje jako //spomenu si//). Neregistruje se ani splývavá artikulaci koncových souhlásek na mezislovních předělech (//pod čepicí//, i když bylo vysloveno //počepicí//). V těch pravidelných jevech, kde se i tradiční forma psaná od formy mluvené (ať spisovné, či nespisovné) vždy odlišuje, se zapisuje touto tradiční formou zápisu (rozdíl //i–y//; //dě//, //tě//, //ně//; //bě//, //pě//, //mě//; spodoba znělosti atd.). V přepisech se vyskytují dublety, přičemž někdy jde o varianty regionální (//počta – pošta//). |
| Hranice vět se vyznačují jen interpunkcí, na začátku věty je vždy malé písmeno. Větné interpunkce se užívá tak, jak je to obvyklé v textech psaných, tj. nezachycuje se přerušování věty pauzami, naopak pravopisně náležitá čárka ve větách a v souvětích je zapsána, i když se větné předěly pauzou nerealizují. Zvláštní rysy syntaktické stránky mluvených projevů (přeřeknutí, přerušování a změny větné perspektivy, přiřazování vět a větných úseků apod.) jsou zachyceny zjednodušeně, většinou pouze pomocí čárky. Pokud se slova opakují, jsou oddělena čárkou. Neukončené věty se označují třemi tečkami s dvojtečkou odsazenými mezerou, tedy ...: Případ, kdy je mluvčí přerušen jiným mluvčím, ale ve výpovědi později pokračuje, se v dialogu značí třemi tečkami na konci přerušené výpovědi i na začátku její navazující části. Pokud je nutné zapsat do textu poznámku nebo vysvětlivku k nějaké mimořádné situaci, užívají se k odlišení takového textu kulaté závorky. Také přerušení promluvy smíchem se zachycuje poznámkou v kulatých závorkách (//smích//). Úseky, které se nepodařilo při přepisu rozluštit, se vyznačují třemi krátkými pomlčkami. Přímá řeč se zaznamenává někdy běžně, tj. uvozovkami, avšak v častých případech, kdy není jasné, kde jsou hranice přímé řeči, je oddělena pouze čárkami bez uvozovek. | Hranice vět se vyznačují jen interpunkcí, na začátku věty je vždy malé písmeno. Větné interpunkce se užívá tak, jak je to obvyklé v textech psaných, tj. nezachycuje se přerušování věty pauzami, naopak pravopisně náležitá čárka ve větách a v souvětích je zapsána, i když se větné předěly pauzou nerealizují. Zvláštní rysy syntaktické stránky mluvených projevů (přeřeknutí, přerušování a změny větné perspektivy, přiřazování vět a větných úseků apod.) jsou zachyceny zjednodušeně, většinou pouze pomocí čárky. Pokud se slova opakují, jsou oddělena čárkou. Neukončené věty se označují třemi tečkami s dvojtečkou odsazenými mezerou, tedy ...: Případ, kdy je mluvčí přerušen jiným mluvčím, ale ve výpovědi později pokračuje, se v dialogu značí třemi tečkami na konci přerušené výpovědi i na začátku její navazující části. Pokud je nutné zapsat do textu poznámku nebo vysvětlivku k nějaké mimořádné situaci, užívají se k odlišení takového textu kulaté závorky. Také přerušení promluvy smíchem se zachycuje poznámkou v kulatých závorkách (//smích//). Úseky, které se nepodařilo při přepisu rozluštit, se vyznačují třemi krátkými pomlčkami. Přímá řeč se zaznamenává někdy běžně, tj. uvozovkami, avšak v častých případech, kdy není jasné, kde jsou hranice přímé řeči, je oddělena pouze čárkami bez uvozovek. |
| |
| Kvůli anonymitě jsou příjmení a přezdívky kódovány, tzn. jsou vždy nahrazeny zkratkami NP za příjmení a NN za přezdívku. Na přání mluvčích mohou být kódována i křestní jména (NJ), místní názvy (NM) a další vlastní jména, např. názvy firem (NO). | Kvůli anonymitě jsou příjmení a přezdívky kódovány, tzn. jsou vždy nahrazeny zkratkami ''NP'' za příjmení a ''NN'' za přezdívku. Na přání mluvčích mohou být kódována i křestní jména (''NJ''), místní názvy (''NM'') a další vlastní jména, např. názvy firem (''NO''). |
| |
| **Seznam použitého označování:** | **Seznam použitého označování:** |
| |
| //**…:**// označení neukončené věty | ^ Značka ^ Vysvětlení ^ |
| | | //…:// | označení neukončené věty | |
| //**…**// označení přerušené výpovědi | | //…// | označení přerušené výpovědi | |
| | | //---// | úsek, který se nepodařilo rozluštit | |
| //**---**// úsek, který se nepodařilo rozluštit | | //*// | nedořečené slovo | |
| | | //hmm// | označení souhláskových zvuků | |
| //*****// nedořečené slovo | | //eee// | označení samohláskových zvuků | |
| | | //(mluví ke kočce)//, //(smích)// | komentář k situaci, přerušení promluvy smíchem | |
| //**hmm**// označení souhláskových zvuků | | ''NP'' | příjmení | |
| | | ''NN'' | přezdívka | |
| //**eee**// označení samohláskových zvuků | | ''NJ'' | křestní jméno | |
| | | ''NM'' | název místa | |
| //**(mluví ke kočce)**//, //**(smích)**// komentář k situaci, přerušení promluvy smíchem | | ''NO'' | ostatní vlastní jména | |
| | |
| **NP** příjmení | |
| | |
| **NN** přezdívka | |
| | |
| **NJ** křestní jméno | |
| | |
| **NM** název místa | |
| | |
| **NO** ostatní vlastní jména | |
| |
| |
| //-- Martina Waclawičová// | //-- Martina Waclawičová// |
