AplikaceAplikace
Nastavení

Toto je starší verze dokumentu!


Pozice 2 - Detailní určení slovního druhu

Detailní určení slovního druhu slouží především k zachycení dalších relevantních morfologických kategorií, které jsou uvedeny na dalších pozicích (ne vždy však jednoznačně). Ze znaku použitého pro detailní určení slovního druhu je možné jednoznačně vyvodit hlavní slovní druh.

Značka Význam Značka Význam
% cizí slovo Q zájmeno tázací/vztažné „co“, „copak“, „cožpak“
! R předložka, obyčejná
* slovo „krát“ (slovní druh: spojka) S zájmeno přivlastňovací „můj“, „tvůj“, „jeho“ (vč. plurálu)
, spojka podřadicí (vč. „aby“ a „kdyby“ ve všech tvarech) T částice (slovní druh 'T')
. U adjektivum přivlastňovací (na „-ův“ i „-in“)
: interpunkce všeobecně V předložka vokalizovaná („ve“, „pode“, „ku“, …)
; W zájmeno záporné („nic“, „nikdo“, „nijaký“, „žádný“, …)
= číslo psané arabskými číslicemi X
? Y
^ spojka souřadicí Z zájmeno neurčité („nějaký“, „některý“, „číkoli“, „cosi“, …)
} číslo psané římskými číslicemi a číslovka základní neurčitá a tázací („mnoho“, „tolik“, „kolik“)
~ b příslovce (bez určení stupně a negace; „pozadu“, „naplocho“, …)
@ morfologickou analýzou nerozpoznaný tvar (slovní druh: 'X' = neznámý) c kondicionál slovesa být („by“, „bych“, „bys“, „bychom“, „byste“)
0 nekoncová interpunkce (tečka za zkratkou, číslicí apod.) d číslovka druhová a souborová („dvojí“, „obojí“, „čtverý“ včetně tvarů „dvoje“, „oboje“, „čtvery“; obé; jedny)
1 vztažné přivlastňovací zájmeno „jehož“, „jejíž“, … e slovesný tvar přechodníku přítomného („-e“, „-íc“, „-íce“)
2 prefixoid (samostatně stojící předpona nebo předpona oddělená spojovníkem) f slovesný tvar: infinitiv
3 číslovka násobná neurčitá a tázací (adjektivní typ: „mnohonásobný“, „xnásobný“, „kolikanásobný“) g příslovce (s určením stupně a negace; „velký“, „zajímavý“, …)
4 vztažné nebo tázací zájmeno s adjektivním skloňováním (obou typů: „jaký“, „který“, „čí“, …) h číslovka druhová a souborová neurčitá a tázací
5 zájmeno „on“ ve tvarech po předložce (tj. „n-“: „něj“, „něho“, …) i slovesný tvar rozkazovacího způsobu
6 reflexívní zájmeno „se“ v dlouhých tvarech („sebe“, „sobě“, „sebou“) j číslovka úhrnná („čtvero“, „patero“, „devatero“, „dvé“, „tré“)
7 reflexívní zájmeno „se“, „si“ pouze v těchto tvarech, a dále „ses“, „sis“ k číslovka úhrnná neurčitá a tázací („několikero“, „tolikero“, „kolikero“)
8 přivlastňovací zájmeno „svůj“ l číslovka základní 1-4 + nejeden
9 vztažné zájmeno „jenž“, „již“, … po předložce („n-“: „něhož“, „níž“, …) m slovesný tvar přechodníku minulého, příp. (zastarale) přechodník přítomný dokonavý
A adjektivum obyčejné n číslovka základní 5-99, i pokud je součástí složené číslovky psané dohromady („dvacetpět“, „stotřicet“, „pětapůl“)
B sloveso, tvar přítomného nebo budoucího času o číslovka násobná neurčitá a tázací (adverbiální typ, včetně spřežek: „mnohokrát“, „několikanásobně“, „pokolikáté“, „naponěkolikáté“, …)
C adjektivum, jmenný tvar p slovesný tvar minulého aktivního příčestí (včetně přidaného „-s“)
D zájmeno ukazovací („ten“, „onen“, …) q archaický slovesný tvar minulého aktivního příčestí (zakončení „-ť“)
E vztažné zájmeno „což“ r číslovka řadová
F součást předložky, která nikdy nestojí samostatně („nehledě“, „vzhledem“, …) s slovesný tvar pasívního příčestí (vč. přidaného „-s“)
G adjektivum odvozené od slovesného tvaru přítomného přechodníku t archaický slovesný tvar přítomného nebo budoucího času (zakončení „-ť“)
H krátký tvar osobního zájmena („mě“, „mi“, „ti“, „mu“, …) u číslovka násobná (adjektivní typ: „dvojitý“, „osminásobný“)
I citoslovce (značkováno jako slovní druh: citoslovce - 'I') v číslovka násobná (adverbiální typ, včetně spřežek: „pětkrát“, „osminásobně“, „trojnásob“, „jednou“)
J vztažné zájmeno „jenž“ („již“, …), bez předložky w číslovka řadová neurčitá a tázací
K zájmeno tázací nebo vztažné „kdo“, vč. tvarů s „-ž“ a „-s“ x slovní druh neurčen/neznámý
L zájmeno neurčité „všechen“, „sám“ y číslovka dílová („půl“, „polovic“, „polovina“)
M adjektivum odvozené od slovesného tvaru minulého přechodníku z číslovka základní se substantivním skloňováním („sto“, „milion“, „nula“ apod.)
N substantivum obyčejné
O samostatně stojící zájmeno „svůj“, „nesvůj“, „tentam“
P zájmeno osobní (vč. tvaru „tys“)