Syntaktické funkce, hodnoty atributů: afun, p_afun a ep_afun

Atributy afun, p_afun, ep_afun vyjadřují syntaktickou funkci přiřazenou danému tokenu, respektive jeho rodiči (parent) či efektivnímu rodiči (eparent). Možné hodnoty těchto atributů jsou představeny v níže uvedené tabulce.

Syntaktické funkce použité v korpusech SYN2015 a SYN2020 vycházejí z koncepce anotace na tzv. analytické rovině Pražského závislostního korpusu (PDT). Tato koncepce navazuje na práci Vl. Šmilauera, v mnohém tak definice jednotlivých funkcí odpovídají definicím v Novočeské skladbě; v některých případech je ale pojetí odlišné, např. u určení původce děje u opisného pasiva (příslovečné určení u Vl. Šmilauera, předmět v PDT).

Syntaktické funkce lze rozdělit na základní (běžně užívané): přísudek (Pred), jmenná část verbonominálního přísudku (Pnom), podmět (Sb), přívlastek (Atr), předmět (Obj), příslovečné určení (Adv), doplněk (Atv, resp. AtvV), a na pomocné funkce, přiřazené např. pomocnému slovesu, předložkám, spojkám, grafickým symbolům ap. Přísudky ve vedlejších větách dostávají syntaktickou funkci věty, kterou reprezentují, tj. přísudek ve vedlejší větě předmětné bude mít funkci Obj, ne Pred.

V následující tabulce uvádíme všechny syntaktické funkce spolu s odkazem na Anotační manuál PDT.

Každé syntaktické funkci lze zároveň přiřadit jednu z následujících koncovek: _Co, _Ap, _Pa, a to u tokenů, které jsou koordinované, v apozičním vztahu nebo součástí parenteze. Koordinovaným přívlastkům se tak například přiřazuje funkce Atr_Co, podmětům v apozičním vztahu se přiřadí funkce Sb_Ap. V korpusu SYN2020 se v důsledku pozdě zjištěné chyby parseru vyskytuje i syntaktická funkce _<PAD>, jež v koncepci PDT není. Vždy jde o chybu.

Seznam značek a jejich frekvence v korpusu SYN2020.

— Tomáš Jelínek