Korpusové pojetí prototypičnosti
V korpusovém pojetí se prototypičnost tolik nedotýká přístupu známého z kognitivní lingvistiky jako teorie prototypů, která je založená na škálovitém vnímání přináležitosti k určité kategorii (pro koncept květiny je typičtější růže nežli hyacint).1)
Vymezení toho, co je prototypické, se nicméně úzce dotýká toho, co je v jazyce centrální. Jde o jedno z klíčových témat knihy P. Hankse Lexical Analysis: Norms and Exploitations.2) V ní P. Hanks mimo jiné říká, že „není těžké všimnout si toho, co je prototypické, běžné užití… současně to ale je dost nuda“3). S tím mnozí nesouhlasí – právě to, co je časté, bývá přehlížené, resp. uložené v podvědomí. Je v lidské povaze všímat si především toho, co je nové a nezvyklé.
V diskuzi, která na téma prototypičnosti proběhla na corpora-listu v červnu 2014, padly mj. následující postřehy:
- Jsou „běžné případy“ zajímavé? Mají jazykovědci povinnost popsat ponejprv to normální a až pak se věnovat okrajovým jevům?
- Mají slova význam? Není přesnější říkat, že nesou významový potenciál?
- Význam se většinou pojí s určitými vzorci, proto není problém identifikovat ho v konkrétní konkordanci.
A jak zjistit, jaký význam je prototypický? Např. s pomocí kolokací, resp. asociačních měr.
