Toto je starší verze dokumentu!
Frazém
Jako frazémy se označují ustálená spojení více prvků (obvykle slov), která se vyznačují nějakou anomálií - sémantickou či gramatickou, často ovšem obojího druhu.1) V anglosaské tradici je častější pojem idiom, který navíc může znamenat osobitý způsob vyjadřování. V odborném diskurzu se někdy využívá následující rozlišení: na rozdíl od frazému, jenž je nepravidelně tvořený z hlediska formálních rysů, je idiom anomální sémanticky.
Příklad: dát zelenou. - Nejedná se o věnování zelené barvy, ba ani o zablikání zelených světel na semaforech. Jednotlivé komponenty tohoto frazému sice nesou jasný význam, ale součtem těchto významů se k sémantice celku nedobereme: v tomto případě je však motivovanost právě dopravní symbolikou ještě zřejmá.
František Čermák 2) frazémy dělí na lexikální, kolokační a propoziční. Kolokační frazémy dále člení na nominální (hlava dubová), verbální (vrtat hlavou) a gramatické (v souvislosti s, na úkor něčeho).
Řada frazémů uchovává tvary, které v průběhu jazykového vývoje ustrnuly právě v tomto jediném nebo velmi omezeném užití (úkor). Pokud se určitá slova pojí jen s omezenou skupinou dalších slov, označujeme je jako monokolokabilní (např. tratoliště - tratoliště krve, nebo holičkách - nechat na holičkách).
Lexikální frazémy mají formálně tvar jediného slova, ale skládají se z více komponent, např. zá-keř-ný, podrž-taška nebo potěš-koště.
Konstitutivní rysy frazému tedy jsou:
- ustálenost
- vícesložkovost
- formální či sémantická anomálie
- význam vychází z celku frazému, není součtem významů jednotlivých komponent
