Corpus-driven přístup

Metodologický přístup uplatňovaný v korpusové lingvistice, viz též korpusem řízený přístup.

Vymezuje se v opozici k corpus-based (korpusem ověřovanému) přístupu. Východiskem v corpus-driven přístupu (stejně jako v jakýchkoli jiných přístupech) je na introspekci založená hypotéza. Corpus-driven přístup ovšem při jejím ověřování uplatňuje radikálněji indukci (než corpus-based přístup). Spíše než o omezení rozsahu platnosti hypotézy pouze na ty případy, které jsou s ní v souladu, se snaží o její reformulování, které by bylo vhodné pro všechny jevy, jichž se daný výzkumný problém týká.

Rozdíl mezi corpus-based a corpus-driven přístupem tak spočívá především v míře vlivu, který je badatel ochoten při formulování hypotézy přenechat samotným jazykovým datům (na úkor své intuice, získané znalosti o jazyce a introspekci). Corpus-driven přístup tak badatele zavazuje k vytváření konzistentních hypotéz o datech jako celku (korpus v tomto přístupu tedy nevystupuje pouze jako soubor dokladů, které by měly podpořit introspekci, ale jako východisko pro formulování hypotézy).

Pravděpodobně nejtypičtějším příkladem corpus-driven přístupu jsou jakékoli druhy syntagmatických ustálených spojení (kolokace, lexical bundles apod.), jejichž existence je patrná až při zkoumání rozsáhlého vzorku dat.