AplikaceAplikace
Nastavení

Toto je starší verze dokumentu!


Pozice 2 - Detailní určení slovního druhu

Detailní určení slovního druhu slouží především k zachycení dalších relevantních morfologických kategorií, které jsou uvedeny na dalších pozicích (ne vždy však jednoznačně). Ze znaku použitého pro detailní určení slovního druhu je možné jednoznačně vyvodit hlavní slovní druh.

Značka Význam Značka Význam
% cizí slovo Q zájmeno tázací/vztažné „co“, „copak“, „cožpak“
* spojka: operátor („plus“, „minus“, „x“) R předložka, obyčejná
, spojka podřadicí (vč. „aby“ a „kdyby“ ve všech tvarech) S zájmeno přivlastňovací „můj“, „tvůj“, „jeho“ (vč. plurálu)
: interpunkce všeobecně T částice (slovní druh 'T')
= číslo psané arabskými číslicemi U adjektivum přivlastňovací (na „-ův“ i „-in“)
^ spojka souřadicí V předložka vokalizovaná („ve“, „pode“, „ku“, …)
} číslo psané římskými číslicemi W zájmeno záporné („nic“, „nikdo“, „nijaký“, „žádný“, …)
@ morfologickou analýzou nerozpoznaný tvar (slovní druh: 'X' = neznámý) Z zájmeno neurčité („nějaký“, „některý“, „číkoli“, „cosi“, …)
0 nekoncová interpunkce (tečka za zkratkou, číslicí apod.) a číslovka základní neurčitá a tázací („mnoho“, „tolik“, „kolik“)
1 vztažné přivlastňovací zájmeno („jehož“, „jejíž“, …) b příslovce (bez určení stupně a negace; „pozadu“, „naplocho“, …)
2 prefixoid (samostatně stojící předpona nebo předpona oddělená spojovníkem) c kondicionál slovesa být („by“, „bych“, „bys“, „bychom“, „byste“)
3 číslovka násobná neurčitá a tázací (adjektivní typ: „mnohonásobný“, „xnásobný“, „kolikanásobný“) d číslovka druhová a souborová („dvojí“, „obojí“, „čtverý“ včetně tvarů „dvoje“, „oboje“, „čtvery“; obé; jedny)
4 vztažné nebo tázací zájmeno s adjektivním skloňováním (obou typů: „jaký“, „který“, „čí“, …) e slovesný tvar přechodníku přítomného („-e“, „-íc“, „-íce“)
5 zájmeno „on“, „oni“ ve tvarech po předložce (tj. „n-“: „něj“, „něho“, „nich“…) f slovesný tvar: infinitiv
6 reflexívní zájmeno „se“ v dlouhých tvarech („sebe“, „sobě“, „sebou“) g příslovce (s určením stupně a negace; „velký“, „zajímavý“, …)
7 reflexívní zájmeno „se“, „si“ pouze v těchto tvarech, a dále „ses“, „sis“ h číslovka druhová a souborová neurčitá a tázací
8 přivlastňovací zájmeno „svůj“ i slovesný tvar rozkazovacího způsobu
9 vztažné zájmeno „jenž“, „již“, … po předložce („n-“: „něhož“, „níž“, …) j číslovka úhrnná („čtvero“, „patero“, „devatero“, „dvé“, „tré“)
A adjektivum obyčejné k číslovka úhrnná neurčitá a tázací („několikero“, „tolikero“, „kolikero“)
B sloveso, tvar přítomného nebo budoucího času l číslovka základní 1-4 + nejeden
C adjektivum, jmenný tvar m slovesný tvar přechodníku minulého, příp. (zastarale) přechodník přítomný dokonavý
D zájmeno ukazovací („ten“, „onen“, …) n číslovka základní 5-99, i pokud je součástí složené číslovky psané dohromady („dvacetpět“, „stotřicet“, „pětapůl“)
E vztažné zájmeno „což“ o číslovka násobná neurčitá a tázací (adverbiální typ, včetně spřežek: „mnohokrát“, „několikanásobně“, „pokolikáté“, „naponěkolikáté“, …)
F součást předložky, která nikdy nestojí samostatně („narozdíl“, „vzhledem“, …) p slovesný tvar minulého aktivního příčestí (včetně přidaného „-s“)
G adjektivum odvozené od slovesného tvaru přítomného přechodníku q archaický slovesný tvar minulého aktivního příčestí (zakončení „-ť“)
H krátký tvar osobního zájmena („mě“, „mi“, „ti“, „mu“, …) r číslovka řadová
I citoslovce (značkováno jako slovní druh: citoslovce - 'I') s slovesný tvar pasívního příčestí (vč. přidaného „-s“)
J vztažné zájmeno „jenž“ („již“, …), bez předložky t archaický slovesný tvar přítomného nebo budoucího času (zakončení „-ť“)
K zájmeno tázací nebo vztažné „kdo“, vč. tvarů s „-ž“ a „-s“ u číslovka násobná (adjektivní typ: „dvojitý“, „osminásobný“)
L zájmeno neurčité „všechen“, „sám“ v číslovka násobná (adverbiální typ, včetně spřežek: „pětkrát“, „osminásobně“, „trojnásob“, „jednou“)
M adjektivum odvozené od slovesného tvaru minulého přechodníku w číslovka řadová neurčitá a tázací
N substantivum obyčejné x slovní druh neurčen/neznámý
O samostatně stojící zájmeno „svůj“, „nesvůj“, „tentam“ y číslovka dílová („půl“, „polovic“, „polovina“)
P zájmeno osobní (vč. tvaru „tys“) z číslovka základní se substantivním skloňováním („sto“, „milion“, „nula“ apod.)

Zpět na kapitolu Korpus SYN2020: Morfologické značkování