| Obě strany předchozí revizePředchozí verzeNásledující verze | Předchozí verze |
| cnk:dialekt:pravidla [2018/04/26 09:38] – [Ortografická rovina] martinawaclawicova | cnk:dialekt:pravidla [2018/04/26 10:40] (aktuální) – [Dialektologická rovina] martinawaclawicova |
|---|
| V přepisech není používán speciální znak //ŋ// pro velární variantu fonému //n//, znak //ɱ// pro labiodentální //m// ani znaky {{:cnk:dialekt:6vystrizek.jpg?19x19|}}, {{:cnk:dialekt:7vystrizek.jpg?19x19|}} pro //dz//, //dž//. Pro znělé //ch// se užívá znak //ɣ//. | V přepisech není používán speciální znak //ŋ// pro velární variantu fonému //n//, znak //ɱ// pro labiodentální //m// ani znaky {{:cnk:dialekt:6vystrizek.jpg?19x19|}}, {{:cnk:dialekt:7vystrizek.jpg?19x19|}} pro //dz//, //dž//. Pro znělé //ch// se užívá znak //ɣ//. |
| |
| **Délka vokálů** je pokud možno zaznamenávána podle skutečné výslovnosti (např. //řikat, vubec, póle//). Polodlouhé vokály jsou označovány buď jako dlouhé, nebo jako krátké podle toho, k čemu mají nejblíže. Registruje se i odlišná kvantita daná emfází (např. //jé, nó, nemóže//) nebo dloužení na konci slova způsobené váháním mluvčího (např. //určiťe se to povedé//). | **Délka vokálů** je pokud možno zaznamenávána podle skutečné výslovnosti (např. //řikat, vubec, póle//). Polodlouhé vokály jsou označovány buď jako dlouhé, nebo jako krátké podle toho, k čemu mají nejblíže. Registruje se i odlišná kvantita daná emfází (např. //jé, nó, jéžiši//) nebo dloužení na konci slova způsobené váháním mluvčího (např. //určiťe se to povedé//). |
| |
| Případy, kde se v psaném jazyce užívá **grafém ě**, jsou zapisovány podle výslovnosti, tj. //ďe, ťe, ňe, mňe//, příp. podle skutečné výslovnosti //mje// nebo měkké retnice //m´e//, např. //strašňe ďekujem; mňela ňekolig ďecek//. A dále //bje, pje, vje, fje//, případně měkké retnice //p’, b’, m’, v’// (např. //dost se mu vjenovala; bježí to dobře//). | Případy, kde se v psaném jazyce užívá **grafém ě**, jsou zapisovány podle výslovnosti, tj. //ďe, ťe, ňe, mňe//, příp. podle skutečné výslovnosti //mje// nebo měkké retnice //m´e//, např. //strašňe ďekujem; mňela ňekolig ďecek//. A dále //bje, pje, vje, fje//, případně měkké retnice //p’, b’, m’, v’// (např. //dost se mu vjenovala; bježí to dobře//). |
| Původní **dlouhé ú** je zapisováno podle pravidel běžných v dialektologii (např. //sú, majú, se svojú//). | Původní **dlouhé ú** je zapisováno podle pravidel běžných v dialektologii (např. //sú, majú, se svojú//). |
| |
| Pro **redukovanou výslovnost** samohlásek (tj. výrazně zkrácenou a jen naznačenou) se používá znak //ə//. Tímto symbolem se také označuje **znělá výslovnost koncové souhlásky**. | Pro **redukovanou výslovnost** samohlásek (tj. výrazně zkrácenou a jen naznačenou) se používá znak **//ə//** (//amərickí//). V severovýchodočeské oblasti je redukovaná samohláska pozůstatek průvodního vokálu před l, r (//kərk//). Tímto symbolem se také označuje **znělá výslovnost koncové souhlásky** (//teďə//). |
| |
| **Protetické //v//** je zapisováno ve shodě s reálnou výslovností (např. //von, woňi, vopravdu, vobránce//). | **Protetické //v//** je zapisováno ve shodě s reálnou výslovností (např. //von, woňi, vopravdu, vobránce//). |
| |
| V odpovídajících nářečních oblastech, např. východomoravské, je zaznamenávána výslovnost **měkkého //ľ//** a **tvrdého //ł//**. Zachycujeme rovněž výslovnost **středního //l//**. | V odpovídajících nářečních oblastech, např. východomoravské, je zaznamenávána výslovnost **měkkého //ľ//** (//aľe//) a **tvrdého //ł//** (//był//). Zachycujeme rovněž výslovnost **středního //l//**. |
| | |
| | Zachycujeme i **dlouhé slabikotvorné //ĺ//** (//sĺp//) a **//ŕ//** (//tŕn, smŕt//). |
| |
| **Asimilace znělosti** je zapisována na základě výslovnosti, a to jak uvnitř slova (//abyzme//), tak asimilace mezislovní (//biz bil, z maminkou//). U mezislovní asimilace mohou nastat případy, kdy není asimilace zachycena proto, že v proudu řeči následuje slovní předěl nebo pauza, vyznačená na ortografické rovině. | **Asimilace znělosti** je zapisována na základě výslovnosti, a to jak uvnitř slova (//abyzme//), tak asimilace mezislovní (//biz bil, z maminkou//). U mezislovní asimilace mohou nastat případy, kdy není asimilace zachycena proto, že v proudu řeči následuje slovní předěl nebo pauza, vyznačená na ortografické rovině. |
| Všechny zkratky a zkratková slova zapisujeme ve stopě dial s malými písmeny podle toho, jak je mluvčí vyslovil (např. //jé zé dé//, ale i //j z d//). | Všechny zkratky a zkratková slova zapisujeme ve stopě dial s malými písmeny podle toho, jak je mluvčí vyslovil (např. //jé zé dé//, ale i //j z d//). |
| |
| Autentickou mluvu mluvčích jsme se snažili **zachytit pokud možno přesně**, takže by měla odrážet **skutečný stav nářečních promluv ve zkoumané lokalitě**. Může se stát, že výslovnost hlásek u jednotlivých mluvčích kolísá (např. //i/y//, //ľ/l/ł//), což je dáno narušováním a rozvolňováním archaických nářečních rysů. Díky tomuto přístupu užíváme znaky pro trojí //l//: //ľ/l// a //ł//, což je sice v rozporu s jazykovým nářečním systémem, kde se původně vyskytovalo pouze //ľ/ł// stojící v opozici, a také v rozporu se současnou dialektologickou praxí, kde je pro měkké a střední //l// užívám pouze jeden znak, a to //l//. Pokud bychom však na výslovnost měkkého //l// rezignovali, ztratily by se v nářečním korpusu cenné informace. | Autentickou mluvu mluvčích jsme se snažili **zachytit pokud možno přesně**, takže by měla odrážet **skutečný stav nářečních promluv ve zkoumané lokalitě**. Může se stát, že výslovnost hlásek u jednotlivých mluvčích kolísá (např. //i/y//, //ľ/l/ł//), což je dáno narušováním a rozvolňováním archaických nářečních rysů. Díky tomuto přístupu užíváme znaky pro trojí //l//: //ľ/l// a //ł//, což je sice v rozporu s jazykovým nářečním systémem, kde se původně vyskytovalo pouze //ľ/ł// stojící v opozici, a také v rozporu se současnou dialektologickou praxí, kde je pro měkké a střední //l// užívám pouze jeden znak, a to //l//. Pokud bychom však na výslovnost měkkého //l// rezignovali, ztratily by se v nářečním korpusu cenné informace.\\ |
| Snahu o přesné zaznamenání vyslovených hlásek však komplikuje různorodá výslovnost samohlásek. Soustřeďujeme se pouze na zachycení jevů, které jsou tradičně v dialektologii zaznamenávány. Ze širokých samohlásek zachycujeme jen chodské výrazně široké //ä// (v krátké i dlouhé podobě), středomoravské široké //e̮// a //o̮//. Zaokrouhlenost dlouhého //ḁ̀ //evidujeme na Židlochovicku. Úzkou výslovnost, která může mít také regionální charakter, u samohlásek nezachycujeme. Označujeme ji pouze u dvojhlásek //ou// a //ej//, vyskytujících se na Chodsku a na Doudlebsku. V některých nářečních nahrávkách, např. ze Slezska, by asi bylo možné vystopovat zbytky nosové výslovnosti samohlásek, ale tu jsme také nezaznamenávali. | Snahu o přesné zaznamenání vyslovených hlásek však komplikuje různorodá výslovnost samohlásek. Soustřeďujeme se pouze na zachycení jevů, které jsou tradičně v dialektologii zaznamenávány. Ze **širokých samohlásek** zachycujeme jen chodské výrazně široké **//ä//** (v krátké i dlouhé podobě), středomoravské široké **//e̮//** a **//o̮//**. **Zaokrouhlenost dlouhého //ḁ̀ //** evidujeme na Židlochovicku. **Úzkou výslovnost**, která může mít také regionální charakter, u samohlásek nezachycujeme. Označujeme ji pouze u **dvojhlásek //ou//** a **//ej//**, vyskytujících se na Chodsku a na Doudlebsku. V některých nářečních nahrávkách, např. ze Slezska, by asi bylo možné vystopovat zbytky nosové výslovnosti samohlásek, ale tu jsme také nezaznamenávali. |
| Nářeční hlásky někdy není jednoduché jednoznačně zapsat, protože jsou realizovány různě a v současné době mnohdy jen ve zbytkových podobách. | Nářeční hlásky někdy není jednoduché jednoznačně zapsat, protože jsou realizovány různě a v současné době mnohdy jen ve zbytkových podobách. |
| |
| |
| **Typickou výslovnost nářečních konsonantů a vokálů užívaných v češtině** si můžete poslechnout prostřednictvím zvukových ukázek, nacházejících se v [[cnk:dialekt:archivhlasek|Archivu diferenčních hlásek nářečí českého jazyka]], kde je uveden jejich přepis a kde jsou hlásky zjednodušeně popsány. | **Typickou výslovnost nářečních konsonantů a vokálů užívaných v češtině** si můžete poslechnout prostřednictvím zvukových ukázek nacházejících se v [[cnk:dialekt:archivhlasek|Archivu diferenčních hlásek nářečí českého jazyka]], kde je uveden jejich přepis a kde jsou hlásky zjednodušeně popsány. |
| |
| ====== Ortografická rovina ====== | ====== Ortografická rovina ====== |
| Druhou úroveň přepisu nářečních dat představuje **ortografická transkripce**, vycházející z obecných pravidel stanovených pro mluvené korpusy ČNK (srov. [[cnk:ortofon:pravidla|transkripci v korpusu ORTOFON]]). Přepis slov se blíží k běžnému ortografickému zápisu (vycházíme ze standardního pravopisu), přičemž zůstávají zachyceny některé rysy mluveného jazyka a regionální prvky. | Druhou úroveň přepisu nářečních dat představuje **ortografická transkripce**, vycházející z obecných pravidel stanovených pro mluvené korpusy ČNK (srov. [[cnk:ortofon:pravidla|transkripci v korpusu ORTOFON]]). Přepis slov se blíží k běžnému ortografickému zápisu (vycházíme ze standardního pravopisu), přičemž zůstávají zachyceny některé rysy mluveného jazyka a regionální prvky. |
| |
| Dodržuje se spisovná **kvantita** (i v případě slezského systémového krácení). V původní podobě zůstávají **morfologické jevy**, např. koncovky všech typů skloňování (//synoj, perletěj//) a časování (//nosijó, musíja//). **Hláskové rozdíly** v kořenech slov kvůli potřebám značkování a lemmatizace sjednocujeme do spisovné podoby (//bili, buli, boli, beli, byłi// na dialektologické úrovni je sjednoceno pod //byli// na úrovni ortografické, //tule, tudle, tuhle// sjednoceno pod //tuhle//). Nářeční nebo regionální **lexikum** (//rulík, trávnica, ostat//) se zachovává, a pokud nemá paralelu ve spisovném jazyce, ponechává se i původní hlásková podoba (//kútky//). | **Kvantita** hlásek je sjednocena na spisovnou (i v případě slezského systémového krácení). V původní podobě zůstávají **morfologické jevy**, např. koncovky všech typů skloňování (//synoj, perletěj//) a časování (//nosijó, musíja//). **Hláskové rozdíly** v kořenech slov kvůli potřebám značkování a lemmatizace sjednocujeme do spisovné podoby (//bili, buli, boli, beli, byłi// na dialektologické úrovni je sjednoceno pod //byli// na úrovni ortografické, //tule, tudle, tuhle// sjednoceno pod //tuhle//). Nářeční nebo regionální **lexikum** (//rulík, trávnica, ostat//) se zachovává, a pokud nemá paralelu ve spisovném jazyce, ponechává se i původní hlásková podoba (//kútky//). |
| |
| **Protetické //v//** je zachováváno. **Asimilace znělosti** není zaznamenávána a také nejsou registrovány odlišnosti ve výslovnosti **souhláskových skupin** – tyto případy zachycuje rovina dialektologická. | **Protetické //v//** je zachováváno. **Asimilace znělosti** není zaznamenávána a také nejsou registrovány odlišnosti ve výslovnosti **souhláskových skupin** – tyto případy zachycuje rovina dialektologická. |
| **Geografické názvy** jsou kvůli možnostem vyhledávání uváděny na ortografické úrovni přepisu ve své spisovné podobě (např. tvaru //Holomúca// na dialektologické úrovni odpovídá podoba //Olomouce// na ortografické úrovni). | **Geografické názvy** jsou kvůli možnostem vyhledávání uváděny na ortografické úrovni přepisu ve své spisovné podobě (např. tvaru //Holomúca// na dialektologické úrovni odpovídá podoba //Olomouce// na ortografické úrovni). |
| |
| Na rozdíl od dialektologické úrovně je používána **interpunkce pauzová**, kterou se označují pauzy a předěly. **Pauzou** rozumíme alespoň 120 ms ticha, případně neřečových zvuků, jako je nádech apod., v rámci projevu jednoho mluvčího, během nichž promluvu přeruší a následně naváže. **Předěl** nastává tehdy, kdy posluchač mezi dvěma částmi promluvy pociťuje hranici (z důvodů intonace apod.), aniž by mezi nimi reálně nastala pauza (okamžik ticha / neřečových zvuků). Pauzy jsou tedy dány objektivně, naopak značení předělů je do jisté míry subjektivní. Pauzy v mluveném projevu značíme v přepise dvěma tečkami a předěly tečkou jednou, v obou případech oddělenými mezerou z obou stran. Pauzová interpunkce nám kupříkladu umožňuje zpětně u dialektologické roviny zjistit, proč není realizována předpokládaná mezislovní asimilace znělosti. Ve shodě s dialektologickou úrovní jsou z běžné interpunkce používány jen vykřičník a otazník. | Na rozdíl od dialektologické úrovně je používána **interpunkce pauzová**, kterou se označují pauzy a předěly. **Pauzou** rozumíme alespoň 120 ms ticha, případně neřečových zvuků, jako je nádech apod., v rámci projevu jednoho mluvčího, během nichž promluvu přeruší a následně naváže. **Předěl** nastává tehdy, kdy posluchač mezi dvěma částmi promluvy pociťuje hranici (z důvodů intonace apod.), aniž by mezi nimi reálně nastala pauza (okamžik ticha / neřečových zvuků). Pauzy jsou tedy dány objektivně, naopak značení předělů je do jisté míry subjektivní. Pauzy v mluveném projevu značíme v přepise dvěma tečkami a předěly tečkou jednou, v obou případech oddělenými mezerou z obou stran. Pauzová interpunkce nám kupříkladu umožňuje zpětně zjistit, proč není na dialektologické rovině realizována předpokládaná mezislovní asimilace znělosti. Ve shodě s dialektologickou úrovní jsou z běžné interpunkce používány jen vykřičník a otazník. |
| |
| Graficky se vyznačují i případy, kdy je replika jednoho mluvčího **přerušena** druhým mluvčím, současně se ale nejedná o překryv. To znamená, že oba mluvčí nemluví současně, první pouze neukončí svou repliku. Takové přerušení zaznamenáváme a rozlišujeme při tom, zda první mluvčí na svou promluvu znovu navázal nebo zda zůstala nedokončena. Přerušení repliky, po kterém mluvčí znovu **pokračuje**, se označujeme znaménkem plus //+// (odděleným mezerou) za posledním slovem, které mluvčí pronesl. Znaménko plus je pak zapsáno i před slovo, které navazuje na přerušenou repliku. | Graficky se vyznačují i případy, kdy je replika jednoho mluvčího **přerušena** druhým mluvčím, současně se ale nejedná o překryv. Oba mluvčí nemluví současně, první pouze neukončí svou repliku. Takové přerušení zaznamenáváme a rozlišujeme při tom, zda první mluvčí na svou promluvu později znovu navázal nebo zda zůstala nedokončena. Přerušení repliky, po kterém mluvčí znovu **pokračuje**, se označujeme znaménkem plus (//+//) odděleným mezerou za posledním slovem, které mluvčí pronesl. Znaménko plus je pak zapsáno i před slovo, které navazuje na přerušenou repliku. |
| |
| V případě, že se přerušený mluvčí po replice druhého mluvčího už ve své promluvě **nepokračuje** a začne jiné téma, mlčí nebo mluví další mluvčí, označuje se přerušené místo spojovníkem (//-//) odděleným od posledního slova mezerou. | V případě, že se přerušený mluvčí po replice druhého mluvčího už ve své promluvě **nepokračuje** a začne jiné téma, mlčí nebo mluví další mluvčí, označuje se přerušené místo spojovníkem (//-//) odděleným od posledního slova mezerou. |
| **//emm//** pro nesouhlasné odmítací zvuky,\\ | **//emm//** pro nesouhlasné odmítací zvuky,\\ |
| **//&//** pro všechny ostatní případy.\\ | **//&//** pro všechny ostatní případy.\\ |
| | Znak //&// se používá i pro citoslovce vyjádřené zvukem, který nelze snadno přepsat slovy (//přišel vítr, uďál &//). |
| |
| **Hezitační zvuky** označujeme podle délky trvání a oddělujeme je od dalších slov mezerou:\\ | **Hezitační zvuky** označujeme podle délky trvání a oddělujeme je od dalších slov mezerou:\\ |
| Případy, kdy jsou jednotlivá slova nebo skupiny slov doprovázeny určitou **výraznou charakteristikou**, jako je např. smích, pláč atd., jsou označeny písmennou zkratkou podle svého druhu. Tyto údaje lze zobrazit v KonTextu po zaškrtnutí **<para>** a **type** ve sloupci Struktury v Korpusových nastaveních (v menu pod oddílem Zobrazení). Ve vyhledaném konkordančním řádku se pak objeví takováto charakteristika:\\ | Případy, kdy jsou jednotlivá slova nebo skupiny slov doprovázeny určitou **výraznou charakteristikou**, jako je např. smích, pláč atd., jsou označeny písmennou zkratkou podle svého druhu. Tyto údaje lze zobrazit v KonTextu po zaškrtnutí **<para>** a **type** ve sloupci Struktury v Korpusových nastaveních (v menu pod oddílem Zobrazení). Ve vyhledaném konkordančním řádku se pak objeví takováto charakteristika:\\ |
| //<para type=SP> [ hmm . nevíš ] + </para>//.\\ | //<para type=SP> [ hmm . nevíš ] + </para>//.\\ |
| //<para type=SP>// označuje začátek úseku s výraznou charakteristikou a zkratka její typ. //</para>// pak označuje konec tohoto úseku. | //<para type=SP>// označuje začátek úseku s výraznou charakteristikou a zkratka její typ, //</para>// pak označuje konec tohoto úseku. |
| |
| ^ Zkratka ^ Význam ^ | ^ Zkratka ^ Význam ^ |
