Sémantická preference a prosodie

Oba pojmy - sémantická preference i sémantická prosodie - ukazují k jevům souvisejícím s omezenou kombinovatelností jednotek na základě jejich sémantiky. Oba termíny ovšem trpí částečnou terminologickou neujasněností.

Sémantická preference označuje vztah mezi slovem/lexémem a skupinou sémanticky příbuzných slov (např. adj. bývalý se pojí především se subst. označujícími osoby). V některých přístupech je sémantická preference ztotožňována se sémantickou prosodií, v jiných se považuje za jev obecnější než sémantická prosodie. Sémantická preference představuje omezení výběru, a je tak aplikací principu předurčeného výběru (idiom-principle), který stojí i v základu kolokací a frazémů.

Sémantická prosodie (též diskurzní prosodie) je chápána jako rys významu některých slov, který předurčuje způsob jejich realizace v syntagmatu (kolokaci). Tím, že tento sémantický rys není realizován jedním segmentem, ale až nad jejich kombinací, připomíná fonetické suprasegmentální jevy. Např. slovo následky má v drtivé většině případů prosodii negativní (nedozírné, trvalé, tragické apod.), zatímco očekávání mají většinovou sémantickou prosodii pozitivní (splnit, předčit, překonat, radostná apod.).

V některých koncepcích se vymezuje sémantická prosodie pouze v rámci odlišení pozitivní/negativní, v jiných je chápána šíře, jako sémantická preference (přívlastek zanedbatelný se objevuje u lexémů vyjadřujících počet, množství), nebo dokonce sémantické presupozice (adj. chlupatý preferuje kontext konkrét apod.).

V některých koncepcích je s ohledem na fakt, že v základu sémantické prosodie stojí omezení kombinovatelnosti dané principem předurčeného výběru (idiom principle, kolokace), diskurzní prosodie ztotožňována s kolokačním paradigmatem (seznamem kolokátů).