Korpusové pojetí prototypičnosti

V korpusovém pojetí se prototypičnost tolik nedotýká přístupu známého z kognitivní lingvistiky jako teorie prototypů, která je založená na škálovitém vnímání přináležitosti k určité kategorii (pro koncept květiny je typičtější růže nežli hyacint).¹⁾

Vymezení toho, co je prototypické, se nicméně úzce dotýká toho, co je v jazyce centrální. Jde o jedno z klíčových témat knihy P. Hankse Lexical Analysis: Norms and Exploitations.²⁾ V ní P. Hanks mimo jiné říká, že „není těžké všimnout si toho, co je prototypické, běžné užití… současně to ale je dost nuda“³⁾. S tím mnozí nesouhlasí – právě to, co je časté, bývá přehlížené, resp. uložené v podvědomí. Je v lidské povaze všímat si především toho, co je nové a nezvyklé.

V diskuzi, která na téma prototypičnosti proběhla na corpora-listu v červnu 2014, padly mj. následující postřehy:

• Jsou „běžné případy“ zajímavé? Mají jazykovědci povinnost popsat ponejprv to normální a až pak se věnovat okrajovým jevům?
• Mají slova význam? Není přesnější říkat, že nesou významový potenciál?
• Význam se většinou pojí s určitými vzorci, proto není problém identifikovat ho v konkrétní konkordanci.

A jak zjistit, jaký význam je prototypický? Např. s pomocí kolokací, resp. asociačních měr.