Kondicionál

Segmentace na slova v (novo)českých UD rozděluje tvary abych, abys, …, kdybych, kdybys, … na dvě slova: spojku a kondicionálové bych, bys, by, bychom, byste. Podobně jsou rozděleny agregáty zájmena a pomocného jsi, např. sis je rozděleno na jsi si, ses na jsi se (prohozený slovosled oproti morfosledu uvnitř agregátu je motivován předpokládaným pořadím, kdyby byla vyslovena celá slova).

V novočeských datech jsou pomocné tvary bych, bys, bychom, byste značkovány jako AUX s lemmatem být a s rysy VerbForm=Fin, Mood=Cnd, Aspect=Imp, Number (Sing nebo Plur) a Person (1 nebo 2). Tvar by se liší tím, že nemá rys čísla. Původně v PDT neměl a v části dat stále nemá ani rys osoby; na některých místech byla doplněna skriptem 3. osoba, ale je to problematické kvůli výrazům jako „tomu by ses nesmál“. Teoreticky je možné říct, že samotné by je 3. osoba, ale v analytickém tvaru (který bude v UD rozdělen na „tomu by jsi se nesmál“) nad ní převáží 2. osoba dodaná tvarem jsi (podobně jako analytický minulý čas smál jsem se obsahuje přítomný tvar jsem). Druhou možností je vrátit se k tomu, že by na rozdíl od ostatních kondicionálových auxiliárů nenese rys osoby. Každopádně je ale potřeba i v rámci novočeských dat najít jednotný přístup a uvést data do pořádku.

Řekl bych, že ve staročeských datech je potřeba odlišit kondicionál od aoristu, aby kondicionál měl jakž takž stejnou anotaci od staré češtiny až do dneška, zatímco aorist postupně vymizí. Jestli to chápu správně, tak ani v nejstarším pokrytém období už nebyla homonymie mezi aoristem a kondicionálem stoprocentní?

JP: ve stč. i střdč. by ale zdaleka nemusí být jen třetí osoba, zcela pravidelně je to i 2. os. sg. a leckdy i jiné možnosti, předpokládám, tak je otázka, jestli osobu řešit podle smyslu, nebo vůbec (a jak v té souvislosti řešit číslo).

L-ové příčestí má v novočeských datech VerbForm=Part, Voice=Act a Tense=Past bez ohledu na to, jestli je použito v minulém čase, nebo v kondicionálu. (K tomu má rysy čísla, rodu a případně životnosti.) Jde hlavně o jednoznačné určení slovního tvaru. Rysy, které by odpovídaly celému analytickému výrazu, se dají odvodit z kombinace rysů příčestí a pomocných sloves.