hickok:kondicional - Příručka ČNK

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Kondicionál ======

Segmentace na slova v (novo)českých UD rozděluje tvary //abych, abys, ..., kdybych, kdybys, ...// na dvě slova: spojku a kondicionálové //bych, bys, by, bychom, byste//. Podobně jsou rozděleny agregáty zájmena a pomocného //jsi//, např. //sis// je rozděleno na //jsi si//, //ses// na //jsi se// (prohozený slovosled oproti morfosledu uvnitř agregátu je motivován předpokládaným pořadím, kdyby byla vyslovena celá slova).

V novočeských datech jsou pomocné tvary //bych, bys, bychom, byste// značkovány jako ''AUX'' s lemmatem //být// a s rysy ''VerbForm=Fin'', ''Mood=Cnd'', ''Aspect=Imp'', ''Number'' (''Sing'' nebo ''Plur'') a ''Person'' (''1'' nebo ''2''). Tvar //by// se liší tím, že nemá rys čísla. Původně v PDT neměl a v části dat stále nemá ani rys osoby; na některých místech byla doplněna skriptem 3. osoba, ale je to problematické kvůli výrazům jako //"tomu by ses nesmál"//. Teoreticky je možné říct, že samotné //by// je 3. osoba, ale v analytickém tvaru (který bude v UD rozdělen na //"tomu by jsi se nesmál"//) nad ní převáží 2. osoba dodaná tvarem //jsi// (podobně jako analytický minulý čas //smál jsem se// obsahuje přítomný tvar //jsem//). Druhou možností je vrátit se k tomu, že //by// na rozdíl od ostatních kondicionálových auxiliárů nenese rys osoby. Každopádně je ale potřeba i v rámci novočeských dat najít jednotný přístup a uvést data do pořádku.

Řekl bych, že ve [[https://www.czechency.org/slovnik/KONDICION%C3%81L%20VE%20STAR%C5%A0%C3%8D%20%C4%8CE%C5%A0TIN%C4%9A|staročeských]] datech je potřeba odlišit kondicionál od aoristu, aby kondicionál měl jakž takž stejnou anotaci od staré češtiny až do dneška, zatímco aorist postupně vymizí. Jestli to chápu správně, tak ani v nejstarším pokrytém období už nebyla homonymie mezi aoristem a kondicionálem stoprocentní?

<fc #ff0000>JP: ve stč. i střdč. //by// ale zdaleka nemusí být jen třetí osoba, zcela pravidelně je to i 2. os. sg. a leckdy i jiné možnosti, předpokládám, tak je otázka, jestli osobu řešit podle smyslu, nebo vůbec (a jak v té souvislosti řešit číslo).</fc>

DZ: Příklad z encyklopedického slovníku: //**by** ty byl chodil v cestě božie, byl **by** bydlil u věčném pokoji// (Bar 3,13 BiblOl) 'Kdybys byl šel po cestě Boží, bydlel bys ve věčném pokoji'

DZ: Soudě podle citovaného hesla z encyklopedického slovníku, s ostatními tvary //(bych, bysem, bysi, bys, bychvě, bychově, bychva, bychova, bysta, byšta, bychom, bychme, bychome, bychmy, bychomy, bysme, byste, byšte, bychu)// by problém být neměl a určení osoby a čísla by u nich mělo být většinou jednoznačné (ještě s výjimkou homonymie 2. a 3. osoby duálu).

DZ: Momentálně se přikláním k značkování ''Person=2'' a ''Number=Sing'' tam, kde u staročeského //by// je z kontextu jasné, že má tento význam. Mj. i proto, že ta homonymie pochází z aoristu, kde bychom osobu taky rozlišovali podle kontextu. Ve střední a nové češtině se zřejmě v tomto významu neobjeví.

DZ: Nejsem si ale jist, jak naložit s //by//, které neoznačuje samostatně 2. osobu singuláru. Může to být 3. osoba sg. nebo pl., popř. i du., někdy zřejmě 2. os pl., nebo to může být součást víceslovného výrazu //(by (j)ste, by (j)si, by (j)sme, by jsem, by jsi se = by ses, by jsi si = by sis)//. Můžeme si říct, že osobu a číslo stanovíme podle kontextu pro samostatné //by// (bez přítomného tvaru //jsem, jsi, ...//), ale není jasné, co pak máme udělat tam, kde je //by// doprovázeno přítomným tvarem. Zkopírovat jeho osobu a číslo? Nebo osobu a číslo vynechat? Nebo nastavit "výchozí" hodnoty pro singulár 3. osoby s tím, že přítomný tvar tyto hodnoty přebije? Momentálně se mi asi nejméně líbí možnost, že osobu a číslo úplně vynecháme, protože pak pro některé výskyty kondicionálu vyplněná bude a pro jiné ne. Na druhou stranu by to samozřejmě bylo jednodušší pro anotátory a také pro automatickou predikci UDPipem (zvlášť pokud bychom ustoupili i od 2 osoby sg. ve staré češtině, viz výše). Ale jsou i jiné části morfologie, kde podle kontextu rozlišujeme tvary, které jsou systematicky homonymní, takže by tohle nebylo jediné místo, kde mají anotátoři a predikční modely těžší práci.

L-ové příčestí má v novočeských datech ''VerbForm=Part'', ''Voice=Act'' a ''Tense=Past'' bez ohledu na to, jestli je použito v minulém čase, nebo v kondicionálu. (K tomu má rysy polarity, čísla, rodu a případně životnosti.) Jde hlavně o jednoznačné určení slovního tvaru. Rysy, které by odpovídaly celému analytickému výrazu, se dají odvodit z kombinace rysů příčestí a pomocných sloves.
Historie: • regularni_vyrazy • olgarichterova • zobrazeni • kondicional • gramatikat • konkordance • anotace_v_tabulkovem_procesoru • filtr • ud • ud