AplikaceAplikace
Nastavení

Toto je starší verze dokumentu!


Korpus SYN2020: Přehled pozic 1 (slovní druh) a 2 (detailní určení slovního druhu)

1. pozice: Slovní druh

Označuje hlavní slovní druh, víceméně podle obvyklého schématu známého z českých gramatik včetně školních. Přiřazení i těchto hlavních slovních druhů je však řízeno především potřebami konzistentnosti další analýzy přirozeného jazyka. Proto je možné, že v některých případech (zejména tehdy, kdy se gramatiky a slovníky v určení slovního druhu neshodují nebo uvádějí jiné rozdělení na významy slova) nemusí být zařazení zcela „tradiční“. Mezi slovní druhy se vedle tradičních slovních druhů řadí i zkratka (B), segment (S), cizí slovo (F), interpunkce (Z) a neznámý slovní druh (X).

2. pozice: Detailní určení slovního druhu

Detailní určení slovního druhu slouží především k zachycení dalších relevantních morfologických kategorií, které jsou uvedeny na dalších pozicích (ne vždy však jednoznačně). Ze znaku použitého pro detailní určení slovního druhu je možné jednoznačně vyvodit hlavní slovní druh (s tou výjimkou, že detailní určení mohou vedle svého hlavního slovního druhu značit i proměnné slovní druhy B (zkratka) a S (segment, přesněji sufixoid).

Poz. 1 Slovní druh Poz. 2 Detailní určení slovního druhu
N substantivum (podstatné jméno) N substantivum obyčejné
A adjektivum (přídavné jméno) A adjektivum obyčejné
C jmenný tvar adjektiva
U adjektivum přivlastňovací (na „-ův“ i „-in“)
G adjektivum odvozené od slovesného tvaru přítomného přechodníku
M adjektivum odvozené od slovesného tvaru minulého přechodníku
P pronomen (zájmeno) P osobní zájmeno
H krátký tvar osobního zájmena („mě“, „mi“, „ti“, „mu“, …)
5 zájmeno „on“, „oni“ ve tvarech po předložce (tj. „n-“: „něj“, „něho“, „nich“…)
6 reflexívní zájmeno „se“ v dlouhých tvarech („sebe“, „sobě“, „sebou“)
7 reflexívní zájmeno „se“, „si“ pouze v těchto tvarech, a dále „ses“, „sis“
D ukazovací zájmeno („ten“, „onen“, …)
S přivlastňovací zájmeno „můj“, „tvůj“, „jeho“ (vč. plurálu)
8 přivlastňovací zájmeno „svůj“
O samostatně stojící zájmeno „svůj“, „nesvůj“, „tentam“
1 vztažné přivlastňovací zájmeno („jehož“, „jejíž“, …)
Z neurčité zájmeno („nějaký“, „některý“, „číkoli“, „cosi“, …)
L neurčité zájmeno „všechen“, „sám“
W záporné zájmeno („nic“, „nikdo“, „nijaký“, „žádný“, …)
4 vztažné nebo tázací zájmeno s adjektivním skloňováním (obou typů: „jaký“, „který“, „čí“, …)
J vztažné zájmeno „jenž“ („již“, …), bez předložky
9 vztažné zájmeno „jenž“, „již“, … po předložce („n-“: „něhož“, „níž“, …)
K tázací nebo vztažné zájmeno „kdo“, vč. tvarů s „-ž“ a „-s“
Q tázací nebo vztažné zájmeno „co“, „copak“, „cožpak“
E vztažné zájmeno „což“
C numerál (číslovka, nebo číselný výraz s číslicemi) l číslovka základní 1-4 + nejeden
n číslovka základní 5-99, i pokud je součástí složené číslovky psané dohromady („dvacetpět“, „stotřicet“, „pětapůl“)
z číslovka základní se substantivním skloňováním („sto“, „milion“, „nula“ apod.)
a číslovka základní neurčitá a tázací („mnoho“, „tolik“, „kolik“)
y číslovka dílová („půl“, „polovic“, „polovina“)
r číslovka řadová
w číslovka řadová neurčitá a tázací
d číslovka druhová a souborová („dvojí“, „obojí“, „čtverý“ včetně tvarů „dvoje“, „oboje“, „čtvery“; obé; jedny)
h číslovka druhová a souborová neurčitá a tázací
j číslovka úhrnná („čtvero“, „patero“, „devatero“, „dvé“, „tré“)
k číslovka úhrnná neurčitá a tázací („několikero“, „tolikero“, „kolikero“)
u číslovka násobná (adjektivní typ: „dvojitý“, „osminásobný“)
3 číslovka násobná neurčitá a tázací (adjektivní typ: „mnohonásobný“, „xnásobný“, „kolikanásobný“)
v číslovka násobná (adverbiální typ, včetně spřežek: „pětkrát“, „osminásobně“, „trojnásob“, „jednou“)
o číslovka násobná neurčitá a tázací (adverbiální typ, včetně spřežek: „mnohokrát“, „několikanásobně“, „pokolikáté“, „naponěkolikáté“, …)
= číslo psané arabskými číslicemi
} číslo psané římskými číslicemi
V verbum (sloveso) f infinitiv
B tvar přítomného nebo budoucího času
t archaický slovesný tvar přítomného nebo budoucího času (zakončení „-ť“)
i tvar rozkazovacího způsobu
c kondicionál slovesa být („by“, „bych“, „bys“, „bychom“, „byste“)
p tvar minulého aktivního příčestí (včetně přidaného „-s“)
q archaický slovesný tvar minulého aktivního příčestí (zakončení „-ť“)
s tvar pasívního příčestí (vč. přidaného „-s“)
e tvar přechodníku přítomného („-e“, „-íc“, „-íce“)
m tvar přechodníku minulého, příp. (zastarale) přechodník přítomný dokonavý
D adverbium (příslovce) g příslovce (s určením stupně a negace; „velký“, „zajímavý“, …)
b příslovce (bez určení stupně a negace; „pozadu“, „naplocho“, …)
R prepozice (předložka) R předložka obyčejná
V předložka vokalizovaná („ve“, „pode“, „ku“, …)
F součást předložky, která nikdy nestojí samostatně („narozdíl“, „vzhledem“, …)
S segment 2 prefixoid (samostatně stojící předpona nebo předpona oddělená spojovníkem)
[ ] u sufixoidů se na druhé pozici mohou vyskytnou značky v závislosti na tom, k jakému slovu se sufixoid vztahuje
J konjunkce (spojka) ^ spojka souřadicí
, spojka podřadicí (vč. „aby“ a „kdyby“ ve všech tvarech)
* spojka: operátor („plus“, „minus“, „x“)
T partikule (částice) T částice
I interjekce (citoslovce) I citoslovce
B zkratka [ ] u zkratek se na druhé pozici mohou vyskytnout všechny značky v závislosti na tom, jaké slovo zkratka zkracuje
Z interpunkce, hranice věty : interpunkce všeobecně
0 nekoncová interpunkce (tečka za zkratkou, číslicí apod.)
F cizí slovo % cizí slovo
X neznámý, neurčený, neurčitelný slovní druh @ morfologickou analýzou nerozpoznaný tvar (slovní druh: 'X' = neznámý)
x slovní druh neurčen/neznámý


Zpět na kapitolu Korpus SYN2020: Morfologické značkování