Skrýt
Nastavení

Korpusové pojetí prototypičnosti

V korpusovém pojetí se prototypičnost tolik nedotýká přístupu známého z kognitivní lingvistiky jako teorie prototypů, která je založená na škálovitém vnímání přináležitosti k určité kategorii (pro koncept květiny je typičtější růže nežli hyacint).1)

Vymezení toho, co je prototypické, se nicméně úzce dotýká toho, co je v jazyce centrální. Jde o jedno z klíčových témat knihy P. Hankse Lexical Analysis: Norms and Exploitations.2) V ní P. Hanks mimo jiné říká, že „není těžké všimnout si toho, co je prototypické, běžné užití… současně to ale je dost nuda“3). S tím mnozí nesouhlasí – právě to, co je časté, bývá přehlížené, resp. uložené v podvědomí. Je v lidské povaze všímat si především toho, co je nové a nezvyklé.

V diskuzi, která na téma prototypičnosti proběhla na corpora-listu v červnu 2014, padly mj. následující postřehy:

  • Jsou „běžné případy“ zajímavé? Mají jazykovědci povinnost popsat ponejprv to normální a až pak se věnovat okrajovým jevům?
  • Mají slova význam? Není přesnější říkat, že nesou významový potenciál?
  • Význam se většinou pojí s určitými vzorci, proto není problém identifikovat ho v konkrétní konkordanci.

A jak zjistit, jaký význam je prototypický? Např. s pomocí kolokací, resp. asociačních měr.

Související odkazy

1)
A už vůbec se nedotýká druhého významu slova prototyp - původní, byť nedokonalá, verze něčeho, nejčastěji výrobku.
2)
Cambridge MA: MIT Press 2013.
3)
„Prototypical, normal usage is very easy to spot…; it is also very boring.“ s. 91–92