| Hranice vět se vyznačují jen interpunkcí, na začátku věty je vždy malé písmeno. Větné interpunkce se užívá tak, jak je to obvyklé v textech psaných, tj. nezachycuje se přerušování věty pauzami, naopak pravopisně náležitá čárka ve větách a v souvětích je zapsána, i když se větné předěly pauzou nerealizují. Zvláštní rysy syntaktické stránky mluvených projevů (přeřeknutí, přerušování a změny větné perspektivy, přiřazování vět a větných úseků apod.) jsou zachyceny zjednodušeně, většinou pouze pomocí čárky. Pokud se slova opakují, jsou oddělena čárkou. Neukončené věty se označují třemi tečkami s dvojtečkou odsazenými mezerou, tedy ...: Případ, kdy je mluvčí přerušen jiným mluvčím, ale ve výpovědi později pokračuje, se v dialogu značí třemi tečkami na konci přerušené výpovědi i na začátku její navazující části. Pokud je nutné zapsat do textu poznámku nebo vysvětlivku k nějaké mimořádné situaci, užívají se k odlišení takového textu kulaté závorky. Také přerušení promluvy smíchem se zachycuje poznámkou v kulatých závorkách (//smích//). Úseky, které se nepodařilo při přepisu rozluštit, se vyznačují třemi krátkými pomlčkami. Přímá řeč se zaznamenává někdy běžně, tj. uvozovkami, avšak v častých případech, kdy není jasné, kde jsou hranice přímé řeči, je oddělena pouze čárkami bez uvozovek. | Hranice vět se vyznačují jen interpunkcí, na začátku věty je vždy malé písmeno. Větné interpunkce se užívá tak, jak je to obvyklé v textech psaných, tj. nezachycuje se přerušování věty pauzami, naopak pravopisně náležitá čárka ve větách a v souvětích je zapsána, i když se větné předěly pauzou nerealizují. Zvláštní rysy syntaktické stránky mluvených projevů (přeřeknutí, přerušování a změny větné perspektivy, přiřazování vět a větných úseků apod.) jsou zachyceny zjednodušeně, většinou pouze pomocí čárky. Pokud se slova opakují, jsou oddělena čárkou. Neukončené věty se označují třemi tečkami s dvojtečkou odsazenými mezerou, tedy ...: Případ, kdy je mluvčí přerušen jiným mluvčím, ale ve výpovědi později pokračuje, se v dialogu značí třemi tečkami na konci přerušené výpovědi i na začátku její navazující části. Pokud je nutné zapsat do textu poznámku nebo vysvětlivku k nějaké mimořádné situaci, užívají se k odlišení takového textu kulaté závorky. Také přerušení promluvy smíchem se zachycuje poznámkou v kulatých závorkách (//smích//). Úseky, které se nepodařilo při přepisu rozluštit, se vyznačují třemi krátkými pomlčkami. Přímá řeč se zaznamenává někdy běžně, tj. uvozovkami, avšak v častých případech, kdy není jasné, kde jsou hranice přímé řeči, je oddělena pouze čárkami bez uvozovek. |
| Kvůli anonymitě jsou příjmení a přezdívky kódovány, tzn. jsou vždy nahrazeny zkratkami NP za příjmení a NN za přezdívku. Na přání mluvčích mohou být kódována i křestní jména (NJ), místní názvy (NM) a další vlastní jména, např. názvy firem (NO). | Kvůli anonymitě jsou příjmení a přezdívky kódovány, tzn. jsou vždy nahrazeny zkratkami ''NP'' za příjmení a ''NN'' za přezdívku. Na přání mluvčích mohou být kódována i křestní jména (''NJ''), místní názvy (''NM'') a další vlastní jména, např. názvy firem (''NO''). |
