Menzerath-Altmannův zákon se vyjadřuje ke vztahu délky jazykových jednotek a jejich konstituentů. Vychází původně ze vztahu, který pozoroval německý jazykovědec Paul Menzerath, mezi délkou slov a délkou slabik v nich. Později byl zákon zobecněn Gabrielem Altmannem na různé jazykové roviny a vyjadřuje vztah mezi konstrukty (jednotkami jazykových rovin) a jejich konstituenty (jednotkami na bezprostředně nižší jazykové rovině).
Příklad: Pokud si za konstrukt zvolíme větu a za konstituent slova, pak Menzerath-Altmannův zákon říká, že čím je věta delší (měřeno počtem slov), tím je průměrná délka jednotlivých slov v ní kratší (měřeno počtem slabik). Zákon lze matematicky vyjádřit v podobě mocninné funkce:
kde představuje délku konstruktu měřenou v počtu jeho bezprostředních konstituentů (např. délka věty v počtu slov), průměrnou délku jeho konstituentů měřenou v jednotkách na nejbližší nižší úrovni jazyka (např. průměrná délka slova v počtu slabik), , jsou kladné reálné parametry a je počet zkoumaných jazykových úrovní.
— Václav Cvrček